Slovo masáž je odvozeno z francouzského message, to pak z řeckého slova massein. Základ tkví pravděpodobně v arabském názvu mas. To vše znamená hnísti, tříti. Masáž je stará jako lidstvo samo. Původ masáže musíme hledat v dávných dobách, neboť již primitivní člověk věděl, že bolest zraněného či nemocného místa dříve vymizí, když si je bude třít. A tak již člověk doby kamenné si promačkával a rozhýbával namožené nebo pohmožděné svaly a klouby. Ovšem prvním konkrétním písemným dokladem o této činnosti je Ebersuv papyrus ze starého Egypta, který je některými badateli datován až do doby 5.000 let př.n.l. Již zde je masáž uváděna jako jeden z mnoha tehdejších léčebných prostředků. Rovněž z Číny, tradiční bašty neinvazivních technik léčby, máme pojednání v kánonu Nei Thing Sou Wen (asi 3.700 let př.n.l.) o použití masáží akupunktury a akupresury. V této zemi ovšem patřila masáž k celkovému životnímu stylu. Kombinovala se nejčastěji s energetickými a vitalizačními cvičeními. Obdobná situace byla i v dalších tehdejších kulturách. Babyloňané, Asyřané, Peršané a posléze Řekové a Římané využívali léčebného, relaxačního a vitalizačního účinku masáží. Podle dochovaných zpráv se využívala dokonce i k léčení zlomenin. Jako masážní prostředky se tehdy užívaly různé oleje s přídavkem jemného písku a pryskyřic z různých dřev, kořenů a plodů, jež měly účinek masáže zesílit. Cladius Galenus, asi nejslavnější z římských lékařů, již používal masáží přímo cíleně při výcviku gladiátorů. Rozeznával masáž přípravnou (frictio), která připravovala zápasníka na výkon a masáž k odstranění únavy (apoterapeutická), používanou po výkonu k urychlení regenerace.
Moderní masáž se počíná rozvíjet až v devatenáctém století. Jejím tvůrcem je P. Ling, původně misionář v Orientu, který se na svých cestách seznámil se starobylou masáží a jejími blahodárnými účinky v lázních, které navštěvoval. Po návratu do Švédska založil školu masáže a v roce 1813 ve Stockholmu ústřední ústav pro gymnastiku, kde vyučoval i léčebný tělocvik. Dnes je již velké množství různých druhů masáží, jak moderních, tak různých tradičních škol. Navíc na základě moderních poznatků a různých kombinací s tradičními postupy vznikají stále další nové školy a směry.
Lidé si pod pojmem masáž stále ještě představují pořádného řízka s tělem zápasníka, jak se bez rozmyslu opírá do hekající a vzdychající oběti ležící na masérském stole. Naštěstí je takto prováděným masážím již většinou odzvoněno. Záměrně píši většinou, neboť se stále ještě najdou maséři, kteří si myslí, že čím více zatlačí a zmáčknou, tím lepší bude výsledek. Opak bývá často pravdou. Masáž se totiž ve většině případů používá jako prostředek fyzické a duševní relaxace, přičemž se uvolňují ztuhlé svaly a klouby, zlepšuje se prokrvení a tím i látková výměna, která přispívá k lepšímu a rychlejšímu průběhu léčby míst, na něž je masáž aplikována. Velmi významné bývá také následné ovlivnění centrálního nervového systému a dokonce i jednotlivých tělesných orgánů prostřednictvím reflexních oblouků a energetických drah (meridiánů). Máme-li tohoto docílit, musí masáž probíhat bez větších bolestí a násilí. Jinak dochází k reflexnímu stažení svalů jako odezvě na bolest a výsledek je přesně opačný, než bychom očekávali. Ostrá, rychlá a někdy i mírně bolestivá masáž se používá jen v ojedinělých případech, jako třeba u sportovců těsně před výkonem, kdy slouží k povzbuzení a zvýšení citlivosti.
Klasická masáž patří mezi manuální relaxačnítechniky působící okamžitě ajednorázově nejen na tělesný, ale i duševní stav masírované osoby. Masér vždy vychází z individuálních problémů a tělesných dispozic konkrétní osoby, kterýmpřizpůsobí sled a volbu druhu jednotlivých hmatů. Například jemnější šetrnější hmaty volí zkušený masér u klientů s bolestmi vyvolanýmirůzným onemocněním a naopak tvrdší a razantnější hmaty používá k odstraňování nahromaděných únavových látek (kyselina mléčná), které se ukládají ve svalech při těžké práci, nebo náročnějším sportovním tréninku či výkonu. Zásadní význam rekondiční masáže spočívá hlavně v prevenci, která nabývá u moderního člověka obklopeného špatnými životními podmínkami na důležitosti.
Během masáže dochází nejen k uvolnění masírovaného svalstva a odstranění jeho ochablosti, ztuhlosti, bolesti, ale i k celkové tělesné i duševní relaxaci klienta.
Tyto masáže nabízejí kromě udržení tělesné kondice také zlepšení celkového vzhledu a účinný boj proti fyzické i psychické únavě.Výrazný je jejich vliv na psychiku člověka, kterou zbavují nahromaděného napětí a důsledků stresu.Klasická masáž může být prováděna na celém těle, nebo pouze na problematických částech, kterými bývají zejména šíje a záda.
Je léčebná metoda stará nejméně 3000 let. Baňky jsou koule ze skla nebo speciálního plastu, v nichž se vytvoří podtlak, jehož vlivem je do baňky částečně vtažena kůže s podkožím. Baňky se nechají individuálně působit nad kritickými místy (lokální spasmy, místa bolestivých reflexních změn) nebo se jimi po přisátí přejíždějí dobře namazaná záda, čímž se masírované plochy velmi výrazně prokrví. Mohou se také přikládat nad akupresurní body, kdy podobně jako u akupresury je vyhledán reflexní bod ovlivňující určitý orgán v těle a ten se prostřednictvím baněk nabudí a reflexivně ošetří. Vynikajících účinků je dosaženo i cílenou lokální aplikací baněk, např. nad postižený kloub, z důvodů otoku a bolesti. Metoda je vhodná pro nemoci pohybového ústrojí, revmatismus, bolestivé stavy svalů, vaziva či degenerativní onemocnění kloubů. Zlepšuje prokrvení, aktivuje lymfatický systém, pomáhá detoxikovat, což zlepšuje obranyschopnost organismu. Příznivě působí na bolesti hlavy, únavu či následky stresu. Účinek baněk je tedy trojí: mechanický, když se tělo prokrví a uvolní, reflexní, ovlivňující vnitřní orgány a metabolický, podpoří lymfatický systém člověka, z jehož těla se tak po další dny odplaví velké množství škodlivin. Upozornění: Dočasným doprovodným efektem baňkování může být popraskání drobných cévek a vytvoření mírných krevních podlitin, které se zhruba do tří dnů z těla ztratí. Baňkování je starobylá metoda známa více než pět tisíc let, která využívá dvojího účinku baněk. Jednak z těla odplaví potními žlázami a lymfatickým systémem všechny nečistoty, tkáň se výborně prokrví, dochází k pročištění krve a zlepšení krevního oběhu. Zároveň dojde při masáži k uvolnění ztuhlých svalů a k odstranění bolestí . Baňkování pomáhá řešit bolesti páteře, kloubů, uvolňuje ztuhlé svalstvo, může pomoci při suchém kašli a průduškových potížích.
Léčba baňkami se používala v Číně po tisíciletí. Nejrannější zmínky o baňkování nacházíme v PO-ŠU (souhrnné označení pro starodávné knihy psané na hedvábí) nalezené v hrobce dynastie Chan. Jak se během několika tisíc let shromažďovaly klinické zkušenosti, rozšiřovalo se i využití baněk. Původní přírodní baňku z rohu vystřídal bambus, keramika a sklo.
Veškeré podněty, které mají ovlivnit vnitřní nebo vnější orgány, musí začínat stimulací kožního povrchu. Kůže je našim největší orgánem. Nachází se v ní tělesné tekutiny, krev, krevní cévy, pojivová tkáň, svalstvo a bohaté nervové zásobení. Prostřednictvím kůže komunikuje naše tělo s vnějším prostředím. Kůže je zrcadlem našeho zdraví. Je-li zdraví dobré, pokožka je prozářená, pevná a hladká. Přizpůsobuje se změnám teploty a na dotek hřeje. V kůži se také nachází 14 hlavních meridiánů, které mají přímé napojení k vnitřním orgánům. Stimulací určitých bodů prostřednictvím akupunktury, masáže nebo baňkováním dochází k ovlivnění krve a čchi. Z hlediska západní medicíny jde o působení na cévy, žíly, artérie, nervový systém a pojivovou tkáň. Podle tradiční čínské medicíny jde o vliv na meridiány, kolaterály, krev a čchi. Kůže je v představách tradiční čínské medicíny spojená s plícemi, které ji řídí. Je-li energie plic hojná, kůže je dobře vyživována, září a správně funguje, vlasy a nehty dostávají dostatečnou výživu a vypadají zdravě. Prostřednictvím mírného tlaku při baňkování se zrychluje tkáňový metabolismus v kůži, zvyšuje se přísun živin ke tkáním.
Téměř bez výjimky dochází po 1. sezení k lehkému zamodření nebo ke vzniku prstencovitých otisků na kůži způsobených okraji baněk. Velikost těchto krevních podlitin závisí na délce sezení a síle sání. Pacient by měl cítit teplo, tah a pnutí kůže, nikoliv bolest. V důsledku zlepšení metabolismu cítí pacient po proceduře teplo a tělesnou pohodu spojenou s mírným pocitem žízně a závrati. Následkem podtlaku a jeho vlivu na oběh, může dojít k lehkému poklesu krevního tlaku, zvlášť u osob s nízkým krevním tlakem. Proto pacienti po ukončení procedury neodcházejí bezprostředně domů. Podstata léčby baňkami spočívá nejen v odstranění stagnující staré krve z pokožky, ale také ve vyčištění kožního povrchu od jedovatých látek. Rozšíření cév ve svalech usnadňuje průtok krve tím, že se odstraní místní stáza krve. Mimo to se upravuje i mízní (lymfatický) oběh. Zvýšený krevní průtok vyvolá vzestup teploty v kůži i ve svalech, takže po baňkování vzniká dojem jakoby kůže sálala. Baňkování je vhodné pro léčbu bolestí, onemocnění krevního oběhu, zažívacího a dechového ústrojí, svalové slabosti, působí kladně na nervový systém. Baňkování má vliv i na složení krve. Zvyšuje se počet červených i bílých krvinek a kyselé PH krve se mění na zásadité nebo neutrální, což odpovídá čištění krve.
Masáž lávovými kameny je technika, která se už odedávna praktikovala na Havajských ostrovech nebo v Číně. Při tomto typu masáže se používají nahřáté lávové kameny, které se pokládají na specifická místa na těle (čakry, energetické dráhy, problematická „zatuhlá“ místa), nebo se s kameny prohřívá a masíruje. Ideální je kombinace všeho za účelem maximálně pomoci. Dle typu provedení je několik druhů terapií, které využívají lávové kameny. Na tělo masírované osoby se kladou oblé teplé kameny zahřáté ve vodě na teplotu kolem 37 - 40°C. Teplo kamenů se klientovi rozlije po celém těle a celkově ho uvolňuje. Kameny zároveň předávají, mimo naakumulovaného tepla, velmi silnou energetickou vibraci a ovlivňují tak meridiány - energetické cesty vedoucí od konečků prstů až k našim vnitřním orgánům. Tyto cesty bývají často špatně průchodné nebo zcela uzavřené, ale díky masáži lávovými kameny se znovu otevírají. Masáž lávovými kameny dodává životní sílu a dobrou náladu. Samotná masáž je pro klienta velmi příjemná. Tělo je masírováno střídavě kameny i bez nich, často se používají také voňavé exotické oleje. Každý, kdo masáž lávovými kameny někdy vyzkoušel, o ní mluví jen s nadšením. Někteří klienti potvrzují, že účinky masáže cítili ještě několik dní po jejím provedení.